Třetí zářez na pažbě si tento rok mohou udělat pánové z projektu OSI, který v sobě sdružuje personální výběr hudebníků z kapel jakými jsou DREAM THEATER, PAIN OF SALVATION nebo PORCUPINE TREE a aktuálně třeba i OPETH. Minulé album „Free“ bylo pro mě učiněným skvostem, a tak do novinky „Blood“ jsem vkládal opravdu velké naděje a logicky jsem očekával pokračovatele skvěle započaté cesty. Spokojen jsem s tím, že směr, který tento zajímavý hudební mutant nabral na nové desce zůstává věrný podobným tradicím jako již dříve. Smutné však je, že nejde dál, ale poněkud rozpačitě přešlapuje na místě. Z očekávaného posunu minimálně srovnatelné vzdálenosti, která byla mezi debutem a druhou deskou, je bloudění v kruhu. Jako by OSI vařili novinku z naprosto stejných surovin jako před třemi roky, jen ten odvar, který vznikl je ze záhadných důvodů o něco slabší. Stále zde máme charismatické a velmi svojské písničky s nezaměnitelným vyšeptaným hlasem ex-klávesáka od imperátorů rockové progrese DREAM THEATER Kevina Moora. Perfektně zaranžované skladby balancující na pomezí prog metalové alternativy, intelektuální kytarovky a pop rocku, dýchají typickým chladem, jenž jim masírují do těla hlavně hlasivky pěvce. Vše je dozdobeno špičkovou producentskou stránkou, výtečně a velmi obratně zakomponovanými samply a mnohými dalšími řemeslně skvěle zvládnutými finesami, nicméně dodat se musí, že výsledek nemá sílu zaujmout tak silně a na tak dlouho jako „Free“. Chybí mi elektrizující atmosféra skladeb jako „Go“, parádní chytlavost a funkčnost titulní „Free“...

Rozhodně však nejde o desku, která by si nezasloužila pozornost, to vůbec ne! OSI opět vyučují v tom jak používat kytarové efekty tak, aby nepůsobily samoúčelně, ale buďto dobarvovaly náladu skladeb nebo přímo tvořily jejich charakter. Podobně je to s klávesami. Jen v málokterých kapelách se mi práce se zvuky a klávesovými motivy líbí tak jako u OSI. Své jistě udělaly i změny v sestavě – novou posilou týmu je Gavin Harrison, bubeník skupin PORCUPINE TREE a KING KRIMSON. Právě ten střídá Mika Portnoye z DREAM THEATER. Zajímavými hosty jsou například Mikael Åkerfeldt z OPETH, který si zahostoval ve skladbě „Stockholm“ nebo Tim Bowness v písní „No Celebrations“. „Blood“ sice u mě nesplnila očekávání, ale uznávám, že můj metr, který jsem měl připravený pro tuto nahrávku, byl díky geniálnímu předchůdci příliš přísný. Ačkoliv toto album uvízlo ve šlápěji staré tři roky je i tak napěchováno neuchopitelnou snovou atmosférou, charismatickým chladem a velkou porcí hudební melancholie.